ENTOMOLOGICKÁ EXKURZE DO KUROVICKÉHO LOMU
V sobotu 22. dubna 2023 se uskutečnila další ze série entomologických exkurzí pro širokou veřejnost. Východomoravská pobočka ČSE naplánovala výpravu do Přírodní památky Kurovický lom nedaleko Tlumačova. V 10:00 se před branou lomu nashromáždilo 40 zájemců. Předseda pobočky Dušan Trávníček přišedší uvítal a v krátkosti je seznámil s historií této lokality. Vzhledem k tomu, že se zde těžil vápenec pocházející z období na pomezí jury a křídy, tak tento lom představuje jakési okno do druhohor. Po tomto úvodu jsme se už věnovali výhradně současné zvířeně.
Přítomní členové a příznivci pobočky (Milan Veselý, Vojta Kohout, Eduard Ezer, Tomáš Vojkůvka a Dušan Trávníček), kteří se ujali role průvodců, předváděli sbírání hmyzu pomocí smýkacích sítěk a sklepávačů. Nalovené jedince bezobratlých ukládali do průhledných epruvet, ve kterých pak publiku jednotlivé exempláře demonstrovali s patřičným výkladem. Termín byl zvolen záměrně na toto jarní období, protože Kurovický lom obývá početná populace majky obecné (Meloe proscarabaeus), jejíž fotka byla na plakátku. Potěšilo nás, že jsme zde ještě pozorovali několik jedinců.
Vzhledem ke skutečnosti, že se zde nachází několik pěkných tůní, přišly ke slovu i vodní síťky, cedníky a plastová kyveta na předvádění vodních živočichů. Nezapomenutelným zážitkem pro přítomné byl úlovek největšího vodního brouka na světě, kterým je vodomil černý (Hydrophilus piceus), jenž dosahuje délky 5 cm. Podle nápadného sekyrovitého výběžku na předních chodidlových článcích šlo a samce. Z dalších vodních brouků jsme pozorovali vlhkomila Noterus clavicornis, potápníky Acilius canaliculatus, Graptodytes pictus, Hydroglyphus geminus, Hydroporus angustatus, Hygrotus inaequalis, vodomily Anacaena limbata i A. lutescens, Enochrus quadripunctatus, Helochares obscurus, Laccobius minutus. Vzhledem k roční době tu ještě nelétala imaga vážek (Odonata), ale jejich larev jsme nalovili spoustu. Díky tomu jsme mohli předvést rozdíly mezi larválními stádii podřádu šidélka – larvy štíhlé a protáhlé, na konci zadečku tři lupenité kožovité přívěsky – motýlice, šidélka (Zygoptera) a podřádu šídla – larvy mohutné, tlusté bez zadečkových lupenitých přívěsků – šídla a vážky (Anizoptera). Na vegetaci kolem tůní jsme odchytili i zástupce řádu Megaloptera – střechatku rodu Sialis.
Ze suchozemských biotopů uvedu alespoň výběr z demonstrovaných živočichů. Početně byli zastoupeni střevlíkovití brouci (Carabidae): střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii), střevlíček měděný (Poecilus cupreus), Molops piceus, Calathus fuscipes, Abax parallelepipedus, kvapník plstnatý (Harpalus rufipes), Stenolophus teutonus, prskavec menší (Brachinus explodens), svižník polní (Cicindela campestris). Čeleď mandelinkovitých (Chrysomelidae) reprezentovali mandelinka topolová (Chrysomela populi), mandelinka trnitá (Hispa atra) a dřepčíci (Phyllotreta sp.). Z nosatcovitých jsme pozorovali smoláka (Pissodes sp.) a zobonosku ovocnou (Rhynchites bacchus). V jednom koutě lomu jsme objevili mršinu zajíce v pokročilém stadiu rozkladu, na které zaznamenali odpovídající broučí faunu jako hrobaříky (Nicrophorus sp.), mrchožrouta znamenaného (Oiceoptoma thoracicum), kožojedy (Dermestes sp.) a také zástupce rodu Trox.
Poměrně hojně tu poletovaly drvodělky fialové (Xylocopa violacea) a z dalších blanokřídlých (Hymenoptera) se tu vyskytla i sršeň obecná (Vespa crabro) a samotářská včela pískorypka (Andrena sp.). Z řádu rovnokřídlých jsme demonstrovali marši (Tetrix sp.), z polokřídlých (Hemiptera) pak běžné druhy vroubenku smrdutou (Coreus marginatus) a ruměnici pospolnou (Pyrrhocoris apterus). Řád motýlů (Lepidoptera) zastupovali žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) a jarní forma babočky síťkované (Araschnia levana). Připomenu alespoň některé z dalších zaznamenaných bezobratlých: slíďáky rodu Pardosa, plochuli křehkou (Polydesmus complanatus), stonohu rodu Cryptops, dravého roztoče sametku rudou (Trombidium holosericeum) nebo korýše stínku zední (Porcellio scaber) a svinku obecnou (Armadillidium vulgare).
Protože lokalita je významná i z hlediska výskytu obojživelníků a plazů, tak jsme zde mohli v hojném počtu pozorovat následující živočichy: kuňku obecnou (Bombina bombina), rosničku zelenou (Hyla arborea), skokana štíhlého (Rana dalmatina), zelené skokany rodu Pelophylax, čolka velkého (Triturus cristatus), užovku obojkovou (Natrix natrix) a ještěrku obecnou (Lacerta agilis).
I když amfiteátr lomu měří v průměru asi 500 m, tak jsme se zde stále měli na co dívat a hodiny rychle ubíhaly. Exkurzi jsme oficiálně ukončili před 14 hodinou. Soudě podle reakcí účastníků, tak se akce velice podařila a jistě k tomu napomohlo i příjemné jarní počasí.
Zapsal: Dušan Trávníček